A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Myanmar - Cestopisy

Myanmar (Barma) 2010 - 2. část

co se nevešlo do části 1. najdete tady

Myanmar (Barma) 2010 - 2. část

5.11. – Bagan – jižní planina

Po snídani už na nás opět čeká náš milý Naj Naj a kobylka Amanda,aby nás dnes pro změnu povozili po jižní planině starého Baganu. Jižní planina je více zemědělská,mezi pagodami je více políček,kde se pěstuje hodně sezam,fazole kukuřice,cukrová třtina a kdoví co ještě. Dnes si to tak trochu víc už vychutnávám,včera jsem z toho byla zjančená,dnes jsem už ve větším klidu a taky už s rozvahou fotím. Je to nepopsatelná krása,ale to už se budu opakovat. Jezdíme od chrámu ke chrámu,od pagody k pagodě a pořád je nad čím žasnout . Naj Naj nás odvezl i k Bupaya Pagodě u řeky Irrawady. Bupaya - je ze všech nejstarší bu- jako „tykev“, nynější je rekonstruovaná a pozlacená, původní byla poničena zemětřesením v r.1975. A pak zase pěkně zpátky mezi staré pagody kde nám slibuje dnes krásný západ slunce. Po cestě se nám splašila Amanda,něco ji polekalo na cestě a jak začala vyhazovat zadní nohy,kopala do koše pod zadkem,který byl už celkem plný a kobylince lítaly kolem Ájiný hlavy,která seděla vedle kočího ,až dozadu do drožky. Docela úsměvná scénka Ještě nás Naj Naj doveze do Baganské vesnice ,ale je to nakašírované , sice vesnice to je,ale hned nás odlapí holčina a začne nás provádět po vsi ,kde nám ukazuje život vesničanů. Hlavně jde o kšeft,chce prodat nějaké tkané výrobky, i babka kvůli nám začne tkát a kouřit charot(objemný doutník obalený kukuřičným listím a napěchovaný směsí tabáku a sušeného ovoce a koření, který se kouří a rovnou popel odpadává do půlky kokosového ořechu) Naj Naj nás opravdu dnes veze na jinou pagodu na západ slunce a jsme tu jen my dvě a kluk,který se o pagodu stará. Vypráví nám,jak tuhle pagodu miluje a že je tu denně. Sympaťák. Západ slunce je překrásný, od nedaleké Irravaddy se začíná plížit mezi pagody mlha a je to scéna jako z nějakého filmu. Pagody mají nádhernou barvu a vůbec ….celá tahle chvíle je překrásná. Lítá tu teď spousta vážek a je tu ticho …. nádherně. Pro tuhle chvíli bych byla ochotná dát mnoho. Vracíme se opět za tmy a domlouváme se s Ájou, že Naj Naj od nás dostane nějaké peníze navíc, protože byl úžasný. Mluvil pořád o tom, že kobylka ani není jeho,že ji vlastní rich man - bohatý muž- a ten že ho platí,ale že pro Amandu musí kupovat krmení on sám. To si umíme celkem představit,jak ho platí !!! Víme,že má několik malých dětí doma a tak když se s ním loučíme,dostává od nás navrch 6000.- kyatů. Pro něj to musí být spousta peněz,protože nám pořád dokola děkuje a říká,že manželka bude mít obrovskou radost a že jsme jeho přítelkyně. Přály bychom mu,aby si jednou mohl koupit vlastní kobylku. Jdeme se najíst k Číňanům a když se vrátíme, Naj Naj ještě sedí u hotelu a probírá něco s ostatními kočími.

6.11. – přesun Bagan – Kalaw (čti Kaló) Ráno po snídani odjíždíme do Kalawu. Je problematické se tam dostat rychle a tak volíme pronájem auta na tuto cestu. Jede s námi recepční z hotelu a řidič. Jsou dva proto,že se jezdí vpravo a volant je taky vpravo a tak řidič potřebuje pomocníka,aby mu hlásil,že může předjíždět . V Barmě je většina aut pašovaná z Thajska a proto volant vpravo. Máme naplánováno,že v Kalawu si uděláme jednodenní trek k horským kmenům a pak že se přes Pindayu přesuneme na jezero Inle. V Lonely Planet není dost popsaný způsob přepravy v této oblasti a tak se ptáme recepčního,kolik by to stálo,kdyby nás touto cestou vzali oni s autem. Souhlasí,že by jsme v Kalawu udělaly trek a pak by nás vzali přes Pindayu na Inle,ale chtějí 100 USD navíc. To se nám zdá moc a tak odmítáme. Slevuje na 70 USD,ale už i to je mnoho,finance se krátí,musíme volit jinou možnost a tak se rozhodujeme,že až přijedeme do Kalawu,zjistíme možnosti a budeme řešit na místě. Jedeme tedy po celkem dobré silnici a docela to frčí. ¨
Asi po hodině přijíždíme k Mt.Popa - „Olymp Myanmy „to je nejdůležitější místo pro uctívání natů v celé zemi - kam máme naplánovaný výstup .
Toto místo bylo posvátné ještě před vznikem buddhismu. Dříve zde lidé obětovali při festivalech tisíce zvířat. Vypadá jako zámek z pohádky…ční 1520 m nad okolní krajinou, na příkrém, zeleném svahu a je nejdůležitější místo pro uctívání natů v celé zemi. Víme o tom že tady žije spousta opic a jsme srozuměny s tím,že bývají i hodně drzé a tak si vše,co nemusíme mít na sobě (brýle,čepice apod.) schováváme do batohu. A opravdu,jakmile vylezeme z auta ,jsou ve střehu a koketují s námi už na chodech ke svatyni. Horší je,že jdeme jak jinak než bosky a musíme se vyhýbat jejich výkalům,které prostě úklidová četa nestíhá uklízet.
Ve svatyni Mahagiri nacházíme 37 pestrobarevně oděných sošek natů a u jejich nohou obětiny, (natům je dobré něco přinést) - kokosové ořechy , ovoce, květiny…a obvyklé peníze… Podle barmské pověry se nemá při cestě nahoru nosit červené ani černé oblečení, nemá se klít, mluvit špatně o jiných lidech ani s sebou nosit vepřové maso a bere se to opravdu vážně !!!! Kromě buddhismu je v Myanmaru velmi rozšířená víra v Naty – duchy. Existují zde lidé, kteří jsou považováni za média, která jsou schopná s duchy mluvit. K takovým lidem se pak chodí a prosí se, aby například další rok byl pro podnikání lepší a podobně.

Jsou známy případy,že při porušení těchto pravidel se Natové zle „odvděčí“ turistům, (protože místní by tenhle prohřešek nikdy neudělali) , tím,že se jim udělá z ničeho nic třeba špatně ….no beru to s reservou , protože jsem cestou minimálně jednou zaklela,když jsem šlápla do opičí loužičky A tak se za společnosti opic blížíme k vrcholu a není to tak hrozná štreka,jak se ještě dole zdálo. Cestou potkáváme pár mnichů,ale je brzy, jsme tu ráno a tak je tu ještě klídek. Výhledy do kraje jsou z vrcholu úžasné a dole pod námi jsou pochopitelně pagody…inu, je to země zlatých pagod. Natové nadále sídlí ve svatyních,všude je to barevné a tak trochu kýčovité, ale to sem prostě patří. Na vrcholu hory stojí malebný komplex klášterů, stúp a svatyní se spoustou blýskavých cingrlátek, která ve větru hrají svou písničku.
Nahoru jde s námi i náš průvodce – recepční z hotelu,nenechá si to ujít a nebo je to naše „ochranka“ ???? Při návratu ho požádám,jestli by mi tady někde našel toalety. Prý „no problem“ a taky mi po chvilince ukazuje WC, kam si mohu odskočit…… no ale jsem přece bosa a WC jsou tady „šlapky“ ,koukám na něj nevěřícně a on nelení a jde mi k jedné babce půjčit její žabky. Hlavně nechápu,jak to,že je babka má na nohách ??? TADY !!!! Odmítám ,abych nebyla za dámičku a jdu tedy bosa,stejně jsem vyšlápla cestou tolik loužiček,že už je to jedno. Pak si prostě nohy opláchnu vodou Celé nám to trvalo asi 1,5 hodiny a pokračujeme v cestě do Kalawu.

Projíždíme jedním místem,kde,zahlédneme trh a chceme zastavit. Prý to není problém……jdeme tedy na trh. No nádhera, tady už ženy nosí na hlavách jakési turbany z pestrobarevných látek ,jsme totiž už ve státě Shan a trh hýří barvami. Je to nádherný zážitek. Prodává se tu tradičně všechno od jídla,po domácí potřeby a jed na krysy (mimochodem jsem v Barmě neviděla jedinou !!!)a likvidátory vší, těch jsem naopak viděla hodně . Suší se tu ve velkém chili papričky a jsou jich prostě hromady. Pytluje se tu nasbíraná bavlna a do toho všeho se prodávají kozy ,slepice,ryby a v oficíně se stříhají vlasy. Vše se váží na jednoduchých vahách a když chybí závaží, poslouží článek baterie Když nasedáme do auta,že jedeme dál, vidíme,jak se k nám blíží průvod lidí a hraje hudba a všichni se smějí. Automaticky začneme fotit,ale kluk nás upozorňuje,že fotit nemáme,že je to pohřeb …tak pardon . Pokračujeme v cestě a krajina se mění,jsme v horách,kde jsou cesty úzké a mnohdy musíme zastavit,abychom se s protijedoucím kamionem vešli. Kamionů naložených zeleninou tady potkáváme mnoho. Přepravuje se zelenina z jezera Inle a podhůří kolem Kalawu. Stavíme na oběd . Je to jakýsi motorest,kde nás usadí pod pergolou venku a než nám donesou objednané jídlo,jdu fotit motýli,je tady spousta květin a motýlů tady poletuje hodně,jeden krásnější jak druhý. Jídlo bylo vynikající a můžeme jet dál. Projíždíme úsekem,kde se staví nová silnice. Sice tu je vidět i nějaká technika,ale po kraji rozdělané silnice pracují manuálně ženy a to tak,že roztloukají ručně velké kameny na štěrk a nebo prostě v koších na hlavě přenášejí obrovské kameny z hromady na hromadu. O kus dál se v sudech taví asfalt. Chlapa jsem viděla jednoho a ten ještě jen dohlížel na holky !!! Takže silnice se staví,ale jak !!!!! Do Kalawu přijíždíme brzy ve 13:00 jsme u hotelu,který nám doporučil náš recepční. Už ví,že s nimi dál nepojedeme a tak si musí najít v Kalawu nějaké turisty,kteří budou chtít s nimi zpět do Baganu. Ještě to zkusí jednou,ale pod 70 USD nechce jít,tak sorry a bay bay. Pokoj se nám líbí,zůstáváme na dvě noci. Jdeme se projít po městečku a hlavně najít nějakého trekaře na zítra a taky zjistit,jak se odtud přesuneme dál. Je to malebný kout obklopený horami a je tu podstatně chladněji než v Baganu,však tu lidi taky nosí čepice a děti mají i zimní bundy na sobě. My jsme v tričku, ale jak se začne slunce sklánět,opravdu se ochlazuje a mikina by byla dobrá. Zkoušíme se poptat, kolik by stálo taxi do Pindayi ,ale ať počítají, jak počítají, vychází to opravdu na 70 USD a autobus nebo jiné spojení je prý problém. Tak poprvé za naši cestu rozhodujeme změnit plán a Pindayu prostě vynecháváme. Jdeme na autobusové nádraží zjistit, jak se dostaneme na Inle. Trefíme na chlápka,který nám vysvětlí,jak se na Inle dostaneme,že autobusem,ale je pozdě a nestihneme dnes už koupit lístek. Posedává tam ještě jeden chlapík,zatím nic neříká,jen poslouchá a když zmiňujeme,že zítra chceme do hor na trek a jestli tedy budeme stíhat koupit lístek, že nevíme,tak se vkládá do hovoru a vyklube se z něj trekař a hned nám nabízí své služby. Domlouváme cenu za jednodenní trek. 6 USD za jednu i s obědem v horách a druhý pán se nabídne,že nám lístky na autobus na Inle koupí,protože to prostě po treku už zase nestihneme. Dojednáno,vyřízeno a trekař ,Charles si říká, nás zve k sobě domů,že nám ukáže reference a domluvíme podrobnosti. Má sešit,kde má zapsané reference od turistů,které už vedl a nacházíme tam zápis i od Čechů,kteří ho chválí,ale upozorňují,že chodí rychle. No tak to bude muset hoch brzdit,nemíním z toho udělat dostih. Domluvena hodina startu na ráno, dostáváme instrukce co máme mít sebou….vodu,něco na hlavu a dobré boty….. a jdeme hned vedle k Indkám na večeři,dávám si fazolovou polévku a čapátí je to celkem za 1000 K = 1 USD Najíme se bohovsky a jdeme se na to vyspat. Už je opravdu zima,když jdu na terasu kouřit,musím si vzít bundu.

7.11. je den voleb !!! k tomu bych asi měla něco říct: Obyvatelé Barmy byli poprvé po dvaceti letech u voleb. Vládnoucí vojenská junta je vyhlásila volby kvůli sílícímu mezinárodnímu tlaku a experti na mezinárodní vztahy nevěří, že mohou v zemi, která systematicky utlačuje lidská práva, něco změnit. „Volby v Barmě budou všechno, jen ne svobodné a férové,“ prohlásil americký prezident Barack Obama. Před 20 lety sice vyhrála opozice v čele se Su Ťij,ale generálové tehdy odmítli předat moc, rebely pozavírali . Su Ťij z posledních jednadvaceti let strávila celých patnáct roků buď za mřížemi nebo v domácím vězení. Barma je známa tím,že má nejtvrdší režim na světě počet politických vězňů je odhadován na 2000.
Tady je výňatek z tisku už po volbách:

„Podezřele přesvědčivé volby v Barmě
Výsledky nedělních barmských voleb ještě nejsou na stole, už teď se ale objevují zprávy o tom, že největší provládní strana získá zhruba 80 procent mandátů. Dvě nejsilnější opoziční strany v Barmě uznaly, že volby prohrály. Vládu viní z manipulace s volebními výsledky.
Na průběh voleb podalo stížnost celkem pět stran. „Zpočátku jsme vedli my, ale pak přišla USDP (juntou podporovaná Strana svazové soudržnosti a rozvoje) s takzvanými hlasy odevzdanými předem a to zcela změnilo výsledky, takže jsme prohráli,“ prohlásil jeden z lídrů opoziční Demokratické národní síly.
Během nedělních voleb se na barmsko-thajské hranici střetli povstalci s armádou. Kvůli přestřelkám z země uteklo přes 20 tisíc Barmánců. Thajské úřady promptně oznámily, že jakmile se situace na druhé straně hranice uklidní, pošlou uprchlíky zpátky.“

Vůbec si nedělám iluze,že by se v Barmě něco změnilo – bohužel !!!!!

http://www.youtube.com/watch?v=pVQTtAYUPTU&feature=related

Ale zpět k naší cestě.
7.11. – Kalaw (čti Kaló) – jednodenní trek

Vstáváme ještě za tmy ,ale Ája si musí uvařit svou kávu a dávám si dnes s ní. Jdeme na terasu zjistit teplotu venku,protože nám v noci byla normálně zima až tak,že jsem si vyndala svůj spacák. Sice nějaké deky navíc na pokoji byly ,ale spacák je spacák … je ukrutná zima. Vychází slunce nad horami a my s kávou pozorujeme ,jak se vyklube mezi kopečky a osvítí pagodu v Kalawu. Je to nádhera. Přemýšlíme,co si vezmeme na sebe. Jdeme se najíst a uvidíme,jak se to vyvine.
Náš hotel Easten Paradise na okraji městečka mohu jen doporučit. Myslím,že jsme tu bydlely samy a snídaně byla obrovská,servírovaná do servisu s vánočním motivem cesmíny….no vždyť budou brzy přece vánoce !!! Po snídani už je podstatně tepleji a tak bereme na tílko košili a vyrážíme za naším trekařem Charlesem. Bydlí pár metrů od hotelu. Přijdeme na čas a Charles se právě obouvá,je připraven. /Ptá se,jestli máme vodu,to je nejdůležitější,nebude v horách kde koupit. Vydá nám každé dřevěnou hůl a jdeme. Procházíme uličkami Kalawu a už teď je mi jasné,že Charles je fakt rychlík. Letí jak splašenej, ale při tom nám říká,abychom mu řekly,kdyby šel rychle. Tak to si piš,že řeknem !!! /Potkáváme lidi,kteří jdou k volbám,ale moc jich není. Ptáme se opatrně Charlese jak to vidí on. Nechce se mu o tom mluvit,tak nenaléháme,ale z jeho gesta je jasno: marnost nad marnost !!! Chápeme. Jak odcházíme z Kalawu směrem k horám,už je celkem horko. Ája si musí dát náplast na patu,prý zatím preventivně. Když popojdeme ,koukám,že Ája nemá hůl. Musí se pro ni vrátit a Charles vysvětluje,že je to důležité,že ji budeme potřebovat. No nazdar !!! co nás asi tak čeká Jdeme krajinou,kde je najednou docela hodně borovic a nějak mi tu nesedí. Ptám se,kde se tu vzali a Charles vysvětluje ,že je tu vysadil za kolonializme bohatý muž a takto se tu uchytily. Zvláštní v kombinaci s rostlinami tropického pásma. Jdeme prašnou cestou,která je užší a užší. Zatím jsem celkem plná elánu ale jen do chvíle,kdy před sebou vidím nekonečný krpál a po něm se vinoucí cestičku. A v okamžiku je mi jasné,že to bude tudy a ne jinudy. „No to zvládneš!“ říkám si - zvládnu,ale mám dost. A jestli si myslím,že to bylo to nejhorší z celého treku, šeredně se mýlím! Horko je čím dál větší a krpály taky. Ale jdu,zatím ani neodmlouvám sama sobě,natož nahlas. Utěšuju se vidinou návštěvy u horských kmenů. Mám o tom totiž svou představu,že to budou chýše s doškama a domorodci,kteří neviděli ještě bělocha No ale kraj je to nádherný. Procházíme kolem políček,kde se pěstuje rýže,sezam a hlavně zelený čaj. Občas zahlédneme buď někde pod námi,nebo naopak vysoko nad námi na poli pracovat dvě,tři postavičky. Neskutečné podmínky pro pěstování tady čehokoliv. Žádná technika,jen srp v rukách těch lidí. Přicházíme do první vesničky v 1800m, kde máme jít na návštěvu do rodiny. Tak nám to Charles avizuje. Když přicházíme k domku ze dřeva a bambusových rohoží, vyjde ven stará paní a dvě malé děti, vítá nás a zve dál. V tom okamžiku Ája zbledne,orosí se a začne horečně hledat něco v batohu. Koukám na ni co se děje a ona jen zařve “ máš po ruce toaleťák?“ je mi jasno !!! sáhnu do batohu,podám jí toaleťák, ona vyběhne na mez za křoví a už se jen ozývá to,co se při akutním průjmu ozývat může že jo ,ale bylo to tak rychlé,že paní s dětmi nechápe co se děje a tak se jde prostě na Áju podívat,co tam jako dělá. Já ji tlačím zpátky i s dětmi,ale v tom se tam ještě nachomýtne mladík a jde se taky podívat,co to tam ta ženská dělá Áje je to ale srdečně jedno,je ráda,že to dopadlo takhle,protože rezervní prádlo ani kalhoty nemá Paní to pochopí a počká,až se Ája vyklube zpoza roští a můžeme jít tedy na tu návštěvu. Vylezeme po pár dřevěných schodech nahoru a jsme v jediné místnosti,která slouží jako kuchyně,kde je otevřené ohniště, obývací místnost a ložnice zároveň. Je tu ještě jedna mladá žena s miminkem a paní asi tak kolem 25 let. Maminka oněch dvou dětí,které nás vítali s babičkou. Posadíme se na rohož na zemi a dozvídáme se,že chlapi jsou na poli a dostáváme uvařený zelený čaj přímo z této oblasti. Je výborný.Raději ani nepátrám po tom z jaké vody je uvařený,ale vzhledem k tomu,že jsem cestou viděla z hor stékat prameny čisté vody,myslím,že to bude zdroj. Navrch před nás paní postaví talířek s nakládanými lístky zeleného čaje „tylí“ …musíme ochutnat,to by se urazili. Ája se bojí po té příhodě,myslí si,aby se to rychle neopakovalo. Já jsem bez příhody a tak si dávám a je to opravdu lahůdka. Chválím paní čaj i tylí a tak nám každé dá trochu čaje do pytlíku sebou. Dáváme jim drobné dárky a spokojenost je na obou stranách. Po půl hodince se loučíme a pokračujeme dál. Dojdeme ke klášteru a Charles nás upozorňuje,že tam budou děti nabízet na prodej typické čepičky na hlavu ,ale že nemusíme nic kupovat. Když přicházíme ke klášteru,opravdu se sbíhá asi 5 dětí a už nám cpou čepice a taštičky z režného plátna a taky šály. Charles nás usazuje na rohož k nízkému stolečku na zemi a že máme počkat,že dostaneme ovoce a čaj. Je tady jeden mnich cca 30 let mu může být a pár malých kluků asi noviců a koukají na nějaké video s válečným filmem….nevěřím svým očím. Starší mnich si povídá s Charlesem a ten se nás ptá,jestli kouříme. Já říkám, že mám cigarety a mnich že by si dal. Tak mu jednu nabídnu,on si zapálí a klábosí s Charlesem dál. Děti s taštičkami a šálama sedí kolem nás a očima prosí…..kupte něco. Malý mnich nám donesl čaj a mandarinky,je to milé,ale čaj jsme měly před chvilkou,ovšem neodmítáme a pijeme. Nakonec ty dětské oči nad námi vyhrávají a kupujeme alespoň ty taštičky,když je to pro ně tak životně důležité prodat. Charles říká,že jsme jim hodně pomohly ….no jasně matky Terezy …jak jinak Pokračujeme do další vesnice a Charles nás upozorňuje,že tam bude hodně dětí a jestli máme bombony,abychom je dali jemu,že jim je bude rozdávat on,jinak že nám utrhnou ruce. Tak jo,dáváme mu pytlíky s bonbony,aby je dětem rozdal. Když přijdeme do vesnice z jednoho domu vyběhnou děti s nudlemi u nosu,špinavé a mezi nimi klouček asi tak 9 let a kulhá. Říkám si co je to za divadlo,že to má být asi hra na naše city,ale v zápětí zjišťuji,jak se mýlím. Kouknu na jeho koleno a vidím,že opravdu není něco v pořádku. Charles říká, že ho pokousal pes – ( psů je plná Barma,mnohdy vypadají hodně uboze,nemocně a jsou někdy pěkně agresivní ) - a noha prý moc bolí! No aby ne! V noze už je celkem slušný zánět,koleno má kluk horké,je to průser. Ptám se Charlese,jestli mu můžu aspoň tu ránu vydesinfikovat a prý ano,ale kluk si na to nechce nechat ani sáhnout. Přece jen mu to poliju desinfekcí a zalepím,ale vím,že potřebuje antibiotika a ránu důkladně vyčistit. To chce doktora a nutně !!! říkám Charlesovi. Antibiotika sebou nemám,ale dám jim aspoň Ibalgin a pořád zdůrazňuju,že to potřebuje doktora ! Jenže doktor sem dochází jen jednou za týden,to je pozdě. Musí ho k němu prostě dopravit! Charles kýve,že rozumí a tlumočí to mámě. Snad ho dostanou k doktorovi včas proboha. Děti nás zatáhnou do tmavé místnosti do domu,kde větší dítě připravuje krmení pro dobytek. Charles rozdává dětem bonbony a Ája jim dává nafukovací balónky - ty děti jsou nádherný. Sesednou se okolo nás a jen si nás prohlížejí. Dozvídáme se,že tu mají i školu,ale učitel sem chodí jen jednou za týden….aspoň něco.Necháváme Charlesovi pro školu nějaké propisky a prý to odevzdá učiteli, který je z Kalawu jsem pochopila. Když odcházíme,děti nám ještě dlouho mávají. Pořád myslím na toho pokousaného kluka !!! Jdeme a jdeme pořád do kopce a teď už chvílemi nadávám nahlas,co jsem to za vola,že jsem sem lezla,že ani ty chýše tu nejsou a ty co jsou mají plechové střechy atd atd Ája se mi celkem směje,ale prý ne mně,prý ze zoufalství - to jí tak budu věřit. Směje se mně jak jsem na dně se silami !!! Už na nás musí Charles občas čekat,jsme pomalé a ani zrychlit nehodlám,protože prostě nemůžu Najednou mám pocit,že slyším klapot generátoru,říkám si : tady a generátor ??? a proč ne,jak by se jinak dostávali k elektřině? Když tímto konstatováním uspokojím svůj mozek, najednou mi dojde,že ten klapot není generátor,ale tep v mojí hlavě !!!!! Prý ještě půl hodiny a jsme u cíle. No ale to je půl hodina výstupu !!! „Generátor v mojí hlavě buší čím dál víc“ Když přicházíme konečně k cíli naší cesty jsem na konci svých sil. Tady prý dostaneme oběd. Je to rodina u čajového pole,kde nás paní usadí a dostaneme Colu….no považte…..Cola v tomto prostředí! Už to že ji sem někdo dovlekl se musí ocenit. Dostáváme vývar a rýži s kari. Dobré to je,ale já ani nemám hlad snad . Pro děti už taky nic nemáme,ale já vyštrachám v batohu ještě na dně takové ty magnetky se zvířátky v podobě kravských hlav a dávám je staršímu kloučkovi. A to si neumíte představit tu radost ….skáče radostí a ukazuje to tátovi a mámě a já si vzpomenu na svoje dětství,když jsem odněkud z ciziny dostala plechovku od Coly. Reagovala jsem tehdy úplně stejně !!! Pobudeme tady asi hodinu a Charles garantuje se smíchem,že už to bude teď jen a jen dolů a má pravdu. Procházíme rýžovými poli a krajina je to malebná. Jsem ráda,že to je za námi i když zážitek to byl pěkný. Když se vrátíme do Kalawu, Charles nás prosí, abychom šli k němu napsat referenci, tak to neodmítáme a jdeme. Dostaneme kávu,napíšeme pochvalu pro případné zájemce o Charlesovy služby a jdeme společně s ním vyzvednout lístky na ranní autobus na jezero Inle. Ani nemáme hlad, tak jdeme sbalit a vyspat se.

8.11. - 12.11. - jezero Inle

Jezero se nachází ve výšce 1328 metrů nad mořem, obklopeno nádhernými horami státu Shan, je 22 km dlouhé, 11 km široké. Na ostrůvcích nebo na březích se nalézá 17 vesnic z větší části obydlených lidmi kmene Intha a okolo stovky chrámů a více než tisíc stúp. Dialekt Inthů je odlišný, ale srozumitelný pro ostatní Barmánce. Legenda říká, že Inthové se do této oblasti obývané kmenem Šanů dostali tak, že v roce 1359 sem přišli dva bratři, stali se služebníky vládce Šanů, dobře mu sloužili a tvrdě pracovali. Vládci se zalíbili natolik, že jim dovolil, aby sem pozvali více než 36 rodin z oblasti Dawei, odkud bratři pocházeli. A tak se Inthové asimilovali natolik, že za chvíli početně předčili původní obyvatele. V současné době na Inle a v okolí žije 70 000 lidí.
Inthové prosluli ojedinělou technikou pádlování, kdy jedno pádlo mají zaháknuté na noze a přidržují pod kolenem. To jim umožňuje mít volné obě ruce, které potřebují k chytání ryb, či výlovu humusu, který slouží jako dokonalé hnojivo na jejich vodních políčkách. I když jsou zde dost rozšířené úzké čluny s motorem, vlastní je jen ti bohatší a především lidé, kteří pracují jako průvodci turistů po jezeře. Většina lidí žívících se zemědělstvím a rybařením dosud používá původní nemotorové lodě.

Ráno v 7:30 odjíždíme autobusem za 2000 kyatů z Kalawu přes Heho do Shwe Nyaung – přestup na taxi a pak ještě dál do Nyaung Shwe na jezeře Inle . Autobus čeká až se naplní i když máme místenku,stejně je tak narvanej,že musí průvodčí do uličky nandat malé plastové stoličky. Je zima, nechávám si na sobě bundu a je opravdu snesitelná. Lidi mají čepice a rukavice . Za mnou si sedá kluk s pytlem sušených ryb!!! No tak to máme pech,ale průvodčí má rozum,bere od kluka pytel a dává ho někam dolů do zavazadlového prostoru. Proč tam nedal naše krosny a narval je na zadní sedačku, netušíme. Jak je dostaneme potom ven o tom ani nepřemýšlíme, snad nám je vyhodí oknem Projíždíme horami a pomalu sjíždíme do nížinné oblasti, kde se pěstuje hodně ovoce a zeleniny, je tady spousta políček. Není divu srážky v podobně mlhy,do které občas vjíždíme, jsou dostačující na to,aby rostliny měly dost vláhy. Projíždíme krajem neskutečných pavučin – opravdu, každý keř, každý strom,traviny,zahrádky kolem domků, jsou potaženy obřími pavučinami a jak se na nich po ránu drží rosa - je to jako scéna z hororu. Bohužel mám foťák na dně batohu a je nemožné v tom stísněném prostoru ho vůbec vydolovat, ale mrzí mně to, fotky by to byly úžasný. Po 2 hodinách v 9:30 přijíždíme do městečka Shwe Nyaung. Krosny nám opravdu podávají oknem a jakmile vystoupíme,už máme nabídky na taxi do Nyaung Shwe,kde chceme sehnat bydlení. Domlouváme se s klukem celkem rychle a za 3000 K vyrážíme k mnou vysněnému jezeru Inlé. Máme vytipovaný hotel ,kde by jsme chtěly bydlet,snad bude volný. Před příjezdem do městečka,musíme zaplatit vstup do oblasti , což oproti LP která hlásá 3 USD je dnes už 5 USD. Necháváme se dovézt k hotelu Wiew Point Inn, je 10:00 hod. a máme kliku, mají volný bungalov za 14 USD na noc se snídaní. Bereme na 4 noci. Tady si tak jako odpočineme a myslím, že bych tu i vydržela klidně déle. V recepci si u pana majitele hned domlouváme loďku na 2 dny pro projížďky po jezeře s tím,že chceme vidět to a to…. Není to vůbec problém, hotel leží přímo u jednoho z kanálů jezera u dřevěného mostu. Hned si také zjišťujeme, jak a za kolik by se dalo za 4 dny odtud dostat do Baga. Prý vlakem a pan majitel nám sežene lístky na vlak. Tak tohle tady v Barmě funguje opravdu skvěle. Protože se tenčí finance, chceme jet co nejlevněji,ale tu nejlevnější jízdenku nám nedoporučuje, říká,že je to „very bad travel“ , prý si máme koupit vyšší třídu. Tak jo,bude nás to stát 30 USD. Levněji se do Baga nedostaneme.
Ubytujeme se v bungalovu na kůlech stojícího ve vodě plné vodních hyacintů s moskytiérou nad postelí a terasou s pohodlnými proutěnými křesílky a banány hned za oknem. Všude kolem je bujná vegetace banánovníků a různých kvetoucích keřů, lítají tu přenádherní motýli a obrovské červené vážky,všechno kvete a voní. Super bydlení za 7 USD na noc pro jednu se snídaní. Jsme nedočkavé a tak dáme rychlou sprchu, posedíme na terase a jdeme prozkoumat okolí hotelu. Nejprve se jdeme projít do městečka a najíst se. Městečko je kouzelné, už teď vím, že se mi tady bude hodně líbit. Narazily jsme na místní trh, je velký,barevný a jsme z toho úplně u vytržení. Lidé jsou usměvaví a zdravíme se melodickým – „Mengalabá“ moc je to potěší že je zdravíme jejich jazykem a taky umíme poděkovat – „džezubé“ dvě slovíčka,která vám otevřou všechny pomyslné dveře, protože dveře tu téměř nikde nenajdete Dojdeme na konec hlavní ulice,najdeme si restauraci,já si dám výbornou polévku ,Ája palačinky a po cestě zpět zahlédnu internet. Po zkušenosti z posledních dnů,kdy jsem marně sháněla všude,kde jsme byly internetové spojení, jsem jen tak zkusmo oslovila kluka uvnitř,jestli náhodou už nejde internet. Kývnul opatrně, že jo,že to zkusí. Doma o mně nemají žádné zprávy a moc ráda bych jim napsala, že žiju Mobilní telefon tu taky nefunguje !!!

K Internetu : V době voleb ,které jsme trefily bylo internetové spojení Barmy se světem přerušeno úplně. A když jde,tak místo, kde vám umožní připojit se k Internetu najdete v Barmě výjimečně. Vláda ovšem mnoho stránek blokuje, mnoho jich je nepřístupných, blokovány jsou například všechny e-mailové servery včetně českých, stránky zahraničních zpravodajství a informačních serverů a mnoho a mnoho dalších internetových zdrojů. Spojení je navíc nesmírně pomalé. Někteří poskytovatelé prý používají zvláštních tunelových spojení přes zahraniční uzly, aby se vyhnuli blokování stránek nastavené poskytovatelem připojení, tedy vládou. Ale pak je zase spojení ještě pomalé!!!
Klukovi se spojení po několika dlouhých minutách zadařilo a já jsem mohla domů zahlásit,že se mně jen tak nezbavili a že se pravděpodobně i vrátím Ája mezi tím šla na hotel. Já jsem cestou z internetu na hotel koupila Mandalay Rum - placatice za 900 kyatů . To že jsme se ocitly v tomhle světě, že to ještě vůbec existuje, to se musí zapít. Na terase si dáme kávičku a panáka , vypereme,pověsíme a jdeme pokračovat v obchůzce tentokrát směrem do rýžových polí směrem k horám,kde je vidět vesnička. Jdeme tím směrem a nacházíme neuvěřitelný svět Z jezera vytékají kanály,na kterých se žije,je tu spousta vesniček,rýžových polí,lidé jezdí na loďkách,potkáváme spoustu lidí i na kolech a pěších. Domky na kůlech postavených na vodě , která slouží jako dopravní komunikace,prádelna,koupelna , myje se tu nádobí,prostě životodárné jezero Inlé. Lidé se vrací pomalu domů z trhu,z pole,děti ze školy ve svých zeleno-bílých uniformách….no prostě všechno v klidu a pokoji a je to jako se octnout opravdu chvílemi ve středověku. Ale mně se to moc líbí. Chvílemi z toho všeho oněmíme a jen zíráme. Chodíme tady do západu slunce, fotíme kluky mezi rýžovišti,jak pouštějí draky a dojdeme až k dřevěnému klášteru, kde žijí mniši.Je to taková nádhera,že se navzájem musíme ujišťovat….je to doopravdy ,není to sen. V 18:00 je tma jak v ranci. Vrátíme se na hotel , sníme melouna a nabíjíme baterky,ale vypnou proud,to je v Barmě dennodenní atrakce. Než naskočí generátor,chvíli to trvá. Na ráno máme domluvenou loďku od 8:00 do 17:00,prostě na celý den, kdy budeme dál poznávat život na jezeře. Máme v plánu navštívit i školu,vezeme z domova totiž spoustu školních potřeb…..Těším se !

9.11. - Inle-celodenní výlet loďkou po jezeře
Ráno jdeme na snídani, která se podává na terase v patře a je z ní krásný výhled na hlavní kanál a na hlavní cestu přes most nad kanálem. Proudí tu už teď po ránu spousta lidí na kolech,mopedech,pěšky a taky už projíždí spousta motorových lodí . Snídaně je klasická, jako jsme měly všude,kde jsme bydlely. V 8:00 máme přistavenou loďku u hotelu a vyrážíme za novými zážitky. Projíždíme kanálem ven z městečka na otevřenou plochu jezera a jakmile se na jezero dostaneme,je to úchvatný pohled. Jezero sevřené horami ze všech stran a je tu pěkně živo ,spousta rybářů ,kteří pádlují nohama a rozhazují sítě, nebo zemědělci na loďkách,kteří vybírají ze dna jezera zetlelé rostliny s bahnem,které se pak používají na hnojení políček,která se zakládají přímo na vodě a pěstuje se na nich spousta zeleniny – rajčata,okurky,zelí a co já vím,co všechno. Je tu velmi příjemné klima, oproti horku a prachu Mandalay se tady cítíme mnohem lépe. Teplota dosahuje tak 25-ti stupňů a když se řítíme po jezeře naši motorovou loďkou, musíme mít bundu .
Naše první zastávka je ve stříbrnické dílně v jedné z vesniček. Opravdu doslova na koleně se tu vyrábí šperky ze stříbra. Nechybí i prodejna a dají se tu koupit i velmi pěkné kousky. Pokračujeme dál k mnišskému klášteru v Ywamě kde je i malý trh a tady poprvé spatříme i Inthské ženy s pestrobarevnými přikrývkami na hlavách,což značí,že už je žena vdaná. Prodávají se tu nádherné suvenýry a v klášteře jsem se dostala až do ložnice mnichů. Kluci hráli vrchcáby s tužkovými bateriemi Pokračujeme do další vesnice,kde žije rodina z kmene Padaung,kde se ženy zdobí zlatými kroužky na krku , tzv. ženy s žirafími krky. Dívky dostanou první 4 kruhy na krk v 9 letech a pak přibude každý rok jeden ,až do jejich 25 let . Tato rodina tady provozuje tkalcovství a samozřejmě vydělává na tom, že turisté se do oblasti, kde tento kmen žije, nemohou dostat, protože je uzavřená.
Pokračujeme a požádáme našeho lodníka,aby nás zavezl ke škole. Jdeme tedy do školy a už z dálky je slyšet že se ve škole učí. Učitelé u tabule přednášejí a děti po nich sborově opakují.
Když přijdeme do třídy,jsou dítka jako zařezaná,ale zvědavě pokukují. Předáváme učiteli pastelky,kalkulačky,pravítka a jiné drobnosti,aby to spravedlivě dětem rozdal. Děti nám nakreslí obrázek na památku a jedeme dál.
Plujeme do Indeinu,vesnice na jezeře, kde se nachází Nyaung Ohak neboli „Skupina banánovníků“…je to rozpadající se komplex svatyň a stúp, vylezeme na vrchol v doprovodu třech mladých mnichů,obyčejných kluků,kteří nás rádi doprovodí, kde je rozpadající se pagoda Shwe Inn Thein a krásný výhled do okolí. Je tady ve vesnici škola a děti mají právě přestávku,jsou rozběhané venku před školou. Jdeme se podívat ještě do kláštera
U daung ,kde je plno šanských stúp,některé zrestaurované zlaté a bílé , některé polorozpadlé, takový stúpí hřbitov mi to připomíná. Dojdete k nim dlouhou chodbou,kde se prodávají opravdu jedinečné kousky suvenýrů a za směšné ceny! Pak následuje vesnička,kde se vyrábí papírové slunečníky, lampióny a také jsou tu tkalcovské dílny v nichž se získává vlákno z vodních lotosů a z toho se pak upřede příze a tkají se překrásné látky. Poslední z dílen je výrobna barmských cigár a doutníků. Ochutnala jsem :-)
Všechno je to ruční a precizní práce,lidé jsou tu neskutečně pracovití. Projíždíme kolem plovoucích zahrad, - plovoucí zahrady jsou to jakási políčka vytvořená vodními rostlinami a humusem, ukotvena ve vodě pomocí kůlů. Z oblasti jezera Inle pochází většina produkce rajčat v zemi a rajčata jsou nejčastější plodina, která se v plovoucích zahradách pěstuje. Je to neuvěřitelný kout světa,chvílemi mám pocit,že se mi to možná jen zdá a že se z toho krásnýho snu jednou probudím a zjistím,že to nebyla pravda a to by mně opravdu mrzelo. Inthové žijí v domech na kůlech, kde často v prvním patře chovají domácí zvířata a jejich dopravním prostředkem je loďka.
Doplujeme ke klášteru Nga Hpe Chaung - Klášter skákajících koček leží severně od Ywamy, je to takový dřevěný palác na sloupech,kde je 70 soch Buddhů a spousta skákajících koček,které si vycvičili mniši asi z dlouhé chvíle ? Vracíme se zpět do městečka a na jezeře je krásné světlo,rybáři loví tak jako každý den,lidé se na lodičkách vrací kdoví odkud a je tu opravdu nádherně. První den na jezeře Inlé je za námi a myslím, že jsem se zamilovala do jezera,do lidí tady,do tohoto koutku světa ;-)

třeba už pro tohle : :-)
http://www.youtube.com/watch?v=73ubhbzRXO8

10.11. – druhý den na jezeře Inlé
Ráno vyjíždíme už v 7:30 a na lodi je fakt ukrutná zima,bunda nestačí,ještě si před sebe otvírám velký deštník, který je příslušenstvím na lodi proti slunci,dešti a teď i proudícímu studenému vzduchu. Jedeme na trh. Myslela jsem si, že to bude plovoucí trh,ale náš lodník nás zavezl na trh na břehu jezera….nevadí. Když přijíždíme,je tady spousta lodiček,přes které musíme přeskákat na bahnitý břeh,kde stojí několik volských potahů,voli se válejí v bahně,ale už tady odtud vidím,že na trhu je pěkně živo. Je to trh takový pro místní, připadá mi hodně zemědělský , prodává se tu opět vše na co si vzpomenete. Od jídla,po ručně kované předměty,které kovář vyrábí přímo před vámi. Je tu hodně Inthských žen s pestrobarevnými pokrývkami na hlavě. Prodávají tu šanské tašky,které jsou nezbytným doplňkem všech. Jsou praktické,hluboké – nic z nich neztratíte, mají široký popruh – tedy hodně unesou,jsou pevné – tkané z režného vlákna a jsou nádherně barevné. Kupuju hned dvě. Jednu pro sebe a druhou někdo dostane. Upoutala mně jedna žena,která kouří barmský doutník a chci si ji vyfotit,tak jdu za ní a požádám ji o fotku. Nerozumí, ale ptá se gestikulací,jestli kouřím. Já kývnu a v tu ránu mám mezi rty barmský doutník od ní a zapaluje mi. No to se přece nedá odmítnout. Sedneme si na zem a pokuřujeme, všichni kolem se smějí asi nad tím,že jsem neztratila humor a začlenila se tak mezi ně, stala jsem se na chvíli součástí jejich života. Musím jí prezent oplatit a tak hledám v batohu krabičku mých oblíbených aromatických cigaret. Jsou s příchutí hřebíčku. Nabízím mé nové kamarádce a ta si ráda bere hned dvě cigarety, protože jsou oproti jejímu doutníku velmi tenké,tak aby nebyla asi škodná . Zapálí si a vykulí oči v údivu asi z té příchutě. Něco začne vykřikovat a v tu ránu je kolem mě houf lidí, kteří opustili svoje stanoviště a přisedli k nám. Cigaret ještě pár mám, tak je nabízím a v momentě už nemám ani jednu a bohužel se ani na všechny nedostalo. Nakonec se paní se mou chce vyfotit. Aja je kdoví kde, nevidím ji a tak dávám instrukce nějakému mladíkovi, jak má zmáčknout spoušť na mém foťáku a udělat nám fotku. Paní je šťastná, když vidí fotku na displeji, a volá ostatní,ať se jdou podívat a je důležitá,že se fotila s tou cizinkou … loučíme jako staré kámošky. Doma zjistím, že je fotka mázlá,to mně moc mrzí Asi po hodině odjíždíme po jezeře k Thaung Tho Kyaung na JZ cípu jezera je zde velké množství typických šanských stúp a v nich pochopitelně…samí Buddhové . Klášter je vidět už z dálky,jak se pohybujeme po jezeře a vynořuje se z bujné zeleně. Projdeme se tady,jsme tu samy dvě turistky a jen pát místních. Cesta ke klášteru se tu teprve buduje a na stůpách se taky horečně pracuje, renovují se. Projíždíme malebnými vesničkami na jezeře,kvetoucími lekníny a náš lodník nám ochotně zastavuje,abychom si lekníny mohly nafotit. Přijíždíme ke kovářské dílně, kde se ručně vyrábí spousta užitečných předmětů od nožů,přes nůžky , srpy až po mačety. Jedeme na oběd do restaurace nad hladinou jezera,je to pěkné,jíst na terase a pozorovat provoz na jezeře, co všechno se dá na lodičkách převážet. Jsou plné různého zboží. Dál přijíždíme k novému krásnému chrámu vybudovanému na jezeře. Nádvoří je prostorné,čisté a do svatyně se vchází po schodech a vstupy jsou ze 4 stran,tak, jak to už v chrámech Barmy bývá. Ve svatyni samotné je mnoho fotografií pohlavárů,kteří si neodpustí se takto zviditelnit ,aby každý věděl,kdo že toto platí !!!! Jsou tu 3 posvátné kameny,na které se lepí zlaté plátky – výhradně mužská záležitost,ženám vstup zakázán!!!
Vyjdeme z areálu a vidíme trh,tak jdeme na trh. Projdeme se tady,pokoukáme a vracíme se k lodi. Dál už jen chceme povozit po jezeře mezi vesničkami a vracíme se do městečka, na hotel. Dnes se už jen projdeme po městečku a okolí.

11.11. – jezero Inle – RELAX !
Rozhodly jsme se,že dnes budeme jen tak lenošit,už to prostě nějak potřebujeme. Ráno po snídani jdeme na trh v městečku a strávíme tady 2 hodiny. Podrobně si prohlížíme co se tu prodává a snažíme se přijít na to,co se na co používá. Ale moc se nám to mnohdy ani nedaří Ale na konec se rozhodujeme,že si koupíme vodní meloun. Ptám se prodavačky,jestli je to vodní meloun a prý ano- nemám pochyb,tvar a barva souhlasí. Kupujeme tedy jeden kousek,ještě ho zkušeně poklepu,aby zněl a už si ho neseme na hotel. Dáme si ho dnes k obědu,je horko a tak se na něj těším. Dojdeme na hotel a jsme rozhodnuté si dát opravdu relax. Vypereme,umyjeme si hlavy a na terásce si dáme melouna. Jdu na to. Rozkrojím ho uvnitř a dostanu záchvat smíchu…..koupily jsme krásnou dýni. Nesu to na terasu ukázat Áje. Z oběda tudíž nebude nic. Fotka …………a dýně letí z terasy do vody mezi vodní hyacinty. Co s ní …. Tady se denně vypíná navečer proud a tak se rozhodujeme, než polenošíme, - nabít baterky. Říkáme si, že teď to je bezpečný čas,že určitě proud nevypnou. Sedíme na terase a najednou je hrobové ticho,trkne mně to hned….vypnuli proud. Sakra! To baterkám nedělá dobře. No než naskočí generátory, 3x silně zakolísá proud , chvíli to trvá. Raději nabíječky vyndáváme ze zásuvek. Generátory naskočí, mně se nabíječka rozbíhá,ale Ájina stávkuje. Zkoušíme všechno možný ,ale nabíječka ne a ne …. Podle mě je kaput! Ája to odmítá přijmout . Leze neúnavně od zásuvky k zásuvce a strká kabel do zdířek. Musím se jí smát, jak je urputná a přesvědčená o z mrtvých vstání V následujících dnech ji ještě načapám několikrát,že to zkouší )
Naštěstí moje nabíječka to vydržela,tak to taková katastrofa není. Později odpoledne se vydáváme na procházku do vesnice v rýžovištích. Nekoupím si vodu, protože Ája má zafixováno,že vodu koupím ve vesnici. Mně se to nezdá,ale věřím jí a tak jdeme. Na cestě mi dochází, že vodu tady nekoupím,jen nějaké příšerně sladké pití v kelímku mi nabízí kluk u cesty do vesnice a prý ve vesnici lahvovou vodu neseženeme. Tak se buď musíme vrátit,nebo to zkrátit. Nepůjdeme do vzdálenější vesnice tedy a půjdeme navštívit do kláštera mnich,kterému chceme předat peníze z Čech. Bereme to zkratkou o které si myslíme,že po ní ke klášteru dojdeme. Dojdeme mezi rýžovišti k maličké vesničce a tam zjistíme,že tudy cesta ke klášteru nevede. Tak se musíme vrátit. Najednou na nás volá z jednoho chudého domku stará paní a kývne na nás, abychom šly dál. No tak jo, zvědavost nám nedá odmítnout. Zujeme se tedy pod schůdky a vylezeme nahoru do domu. Paní je už opravdu stařičká s čerstvou jizvou na hlavě, dost velkou. Přijde další , mladá žena s dítětem a už nás usazují na rohože na zemi a v tu ránu je tady asi každý,kdo bydlí v okolí a je právě doma. Jsou to ženy s dětmi,chlapi jsou asi na poli. Ale pak i dva muži přijdou. My tedy moc anglicky neumíme,ale oni vůbec ,jen jedna mladá žena dá dohromady pár slovíček. Vůbec to nevadí. Provedou nás po domě, nahoře v patře mají ložnici,kde nám paní představí oltář s malým Budhou a pochlubí se pár fotkami svých dětí. Hlavně se papí fotkou,kde je syn při přijímání do kláštera. Když jdeme zpět dolů po schodech, objasňuje velkou jizvu staré paní- právě z těchto schodů před pár dny spadla. Dole už na nás čeká čaj a tylí z lístků zeleného čaje. Vyndaváme mapu světa a ukazujeme jim naši a jejich polohu. Žasnou nad tou vzdáleností. Vyndavám fotky Tábora , které mám sebou a mojí rodiny, rodičů,přátel a podobně. I když si vůbec navzájem nerozumíme, dokážeme si ¾ hodiny povídat. Setkání nezapomenutelné !!! Lidi úžasní, pohostinní, vděční,že měli tak nezvyklou návštěvu. A my DĚKUJEME !!! Rozloučíme se, bylo to neplánované, ale o to úžasnější setkání.
Jdeme tedy do kláštera. V okně lumpačí 5 malých mnichů a když sáhneme po foťácích, dokonce na nás vystrčí holý zadek jeden z nich Ája by to měla mít nafocené,já jsem nestihla v údivu Ale to už nás zbystřil starý mnich , který kluky okřikl a už nás vítá u vchodu a zve nás dál. Posadí nás ve svatyni na zem a nechá pro nás donést nějaké občerstvení v podobě banánů a vynikajících sušenek. Začne se vyptávat odkud jsme a když řekneme Czech Republic,jeho tvář se roztáhne do širokého úsměvu. Zná !!! Má úžasné povědomí o naší zemi…..a sype ze sebe Masaryk, Zetor, Jawa , Zbrojovka , Havel…… zíráme. Je hodně vzdělaný. Kluci sedí jako zařezaní, protože jsou pod kontrolou starého pána. Přichází ještě 2 starší mniši a jsou komplet. Malí kluci jsou tu jen na týden. Opravdu jsou jako beránci,jen když mi spadne banán na prsa, neudrží se a schovají hlavu do svých karmínových rouch a smějí se. Když vidí ,že se směju i já, už ani hlavy neschovávají a smějeme se společně,jen já i oni pokukujeme po starém pánovi,ale ten rozpráví s Ájou a tak na kluky mrknu,že v pohodě a tím jsem si je evidentně získala. V očích mají tisíc rarachů. No a přichází chvíle,pro kterou jsme sem vlastně šly. Nebudu tady rozvádět od koho a proč jsme byly požádány,zda by jsme nedovezly peníze do Barmy. Proč ne. Ale byl problém v tom, že to bylo dost peněz a musely jsme dolary směnit za kyaty, abychom je mohly předat. Dolary nesmí nikdo v Barmě vlastnit. Takže jsme teď oznámily mnichovi,že pro něj máme peníze. Ája začne z igelitky vyndavat balíky peněz a mnich si asi myslel ,že z balíku vyndá maximálně pár bankovek. Ale protože mnich nesmí nic vlastnit,tudíž si bankovky nikdy od vás nevezme do ruky, ukazuje na pokladničku,kam to máme hodit. Tak Ája vezme ty balíky a jde k pokladničce. Začne to tam házet , já fotím a starý pán jen kouká a není schopen slova. Teď už koukají všichni, oči navrch hlavy. Nemůžou uvěřit, že tam Ája naházela všechno. Pán říká….ale to je spousta peněz !!!! Opravdu je úplně konsternován. Děkuje, děkuje a zase děkuje. Ještě trošku poklábosíme, vysvětlíme od koho jsou peníze a sbíráme se k odchodu. Všichni nás jdou vyprovodit před klášter, uděláme ještě nějaké fotky a už nám jen mávají a my odcházíme s velmi dobrým pocitem přes rýžová políčka zpět směrem k městečku. Byl to krásný den. Jdeme na večeři do městečka , tentokrát jsme si vybrali indickou jídelnu. Jsme tu samy dvě a jak jinak,než nám donesou jídlo,vypnou proud…..generátory začnou klapat a všude je tma jako v pytli. Těch pár zářivek to nespasí,tak přicházejí na řadu svíčky na stolech. Za pár šupů se skvěle najíme a jdeme po tmě na hotel. Ája nezapomene zkusit nabíječku

12.11. – jezero Inle
Rozhodly jsme se zůstat ještě jednu noc a den. Je to tady tak nádherné,že se nám odtud ani nechce . Ráno si tedy připlatíme v recepci a zaplatíme i lístky na vlak na další den. Pan majitel nám opakuje, že cesta vlakem do Baga bude trvat cca 10-15 hodin. Nechápu tu toleranci, ale v Barmě je zbytečné spoustu věcí pochopit a tohle je jedna z nich. Jdeme se projít na druhou stranu městečka kolem kanálu, po kterém jsme jezdily na lodičce a viděly jsme na břehu nějaký buddhistický klášter a tak se tam jdeme podívat. Procházíme kolem skladů zeleniny a nakoukneme. Je to vlastně hlavně třídírna rajčat. Rajčata se sklízí zelená a nechávají se dozrát v třídírnách, kde se ze zelených vybírají červená a ukládají se do košů a beden připravených na další přepravu. Po cestičce kolem kanálu dojdeme až ke klášteru,kde není ani noha,jenom my dvě. Hrobové ticho jen občas naruší motor projíždějící lodičky v dálce. Zapalujeme tady vonné tyčinky pro naty, Ája věří,že její nabíječku mají na svědomí právě oni Míjíme školu, odkud se ozývá stále dokola se opakující jakási říkanka z otevřených oken. V klášteře načapáme jednoho mnicha , který tu dozoruje nad jedním malým mníškem,který se tu učí texty z buddhistických knih jak mu pouští na videu nějaké bojové filmy …….ach jo !!!! :-( Je to balzám na nervy,klid a pohoda. Cestou zpět se stavíme v městečku v klášteře, kde nám hned u vchodu prodají zlaté plátky ,které prý máme nalepit na sochu Buddhy ,asi mají nějaký významný den,ale to tu mají skoro každý jakmile přijdeme k 1. Buddhovi, nalepíme na něj zlaté plíšky a v tu chvíli přiběhne paní od vchodu a že jsme to nalepily na špatnýho Buddhu a ukazuje nám toho pravýho – pozdě mávne rukou,že to jako nevadí a odběhne zase ke vchodu…zajdeme i na poštu, nakoukneme do zubařské ordinace - tady bych tedy zuby řešit nechtěla !!! Cestou k hotelu si na ulici koupíme nějaké smažené dobroty k pozdnímu obědu. Sbalíme krosny a jdeme na večeři . Jen tak při čekání na jídlo vstřebáváme zdejší atmosféru,pozorujeme lidi,jak se sklonkem dne vyrážejí do ulic s baterkami za pasem,no dobře dělají,protože opět výpadek proudu a na hotel klopýtáme po tmě. Ráno odjíždíme vlakem do Baga. Je čas na rozloučení i když opravdu nerada to dělám .

13.11. – vlakem do Baga
Ráno v 7:30 máme přistaveno auto s řidičem,který nás veze na nádraží do Shwe Nyaung na vlak do Baga. Máme před sebou cestu cca 600 km a měly bychom být v Bagu někdy kolem 03:00 ráno. Je chladno a před nádražím se pohybují místní lidé a hřejí si ruce nad ohněm. Je tu i pár vojáků, inu nádraží jsou hlídána. A teď po volbách obzvlášť. Pořád nevíme jak volby dopadly. Bojíme se lidí ptát a stejně by jsme se ani odpovědi nedočkaly. Řidič nám jde do kanclu pro lístky na vlak. Tenhle úřad trvá dlouhou dobu. Nakonec nám lístky dává,ale všimnu si,že je na nich nižší cena,než jakou nám účtoval majitel hotelu. Řidič už už odjíždí, když ho Ája stopne,já hlídám bágly na perónu. Jde tedy zpátky a vysvětlujeme si situaci. Musí zavolat na hotel a nakonec nám tedy vrací 18 USD. No tak proč ne. Vlak nám odjíždí až v 11:30 takže máme asi tak 2,5 hodiny. Na perónu je skupinka chlapů,kteří tady asi vybírají na pagodu,mají tu jakousi repliku pagody polepenou pozlátky a bubny,ale hudbu pouští z magneťáku. Hodíme si krosny do kanceláře a jdeme se projít po městečku. V krámku si koupíme placatici Rumu na cestu a výrazně se otepluje,tak, že už můžeme sundat bundy a odepnout nohavice na kalhotách. Přijede jeden vlak,ale to prý náš není. Konečně ho tu máme. Podle jízdenek si najdeme vagon a naše místa. Hodíme krosny mezi sedačky,kde je místo a zjistíme,že budeme mít dobrou společnost . Cestuje s námi na čtyřce mnich. Jedno sedadlo zatím zůstává volné. Vyrážíme. Vlak se rozjede celkem velkou rychlostí,ale to nebude trvat dlouho. Zastávek bude mnoho a mnoho. Na jedné z nich přistoupí mladík, moderně oblečen v úzkých černých kalhotách s teniskami na nohách a vlasy hezky a do střapata upravenými. V uších sluchátka od MP3 …dost nevídané tady. Takže naše čtyřka je kompletní. Na každé zastávce popobíhají pod okny vlaku prodejci všeho možného od ovoce, smažené placky plněné vším možným, smažené brambůrky, různě ostré, pečená ptáčata na špejlích, vařená rýže s kari nechybí a co já vím co všechno ještě. Není problém koupit vodu,čaj….a na každé zastávce se vlak plní nejrůznějším nákladem,pozorujeme to z oken. Projíždíme Kalawem a jeho horami. Vlak se několikrát z vrcholu zase vrací na zpátečku dolů na výhybku a pak putuje zase dál ,ale pořád směrem dolů. Je to úzkokolejka a větve keřů mi občas učešou vlasy,jak je to uzoučké na projetí. Kytky si můžeme trhat rovnou z vlaku. A je tu tma a nadchází noc . Není na co koukat ven a tak se začínám nudit. Ale bojím se usnout,ani se mi nechce spát,abychom nepřejely Bago i když bychom tam měly být až nad ránem. Lidi se různě ukládají mezi lavice k spánku na zem, na sedačky. Mnich spí a kluk taky.

14.11. – vlak tranzit směr Bago

Občas taky zdřímneme,ale jak je po půlnoci,jsme ve střehu,abychom stihly vystoupit. Najednou vidíme obrovskou záři před námi. Co to může být? Ptáme se,jestli to je Bago. Odpověď zní ne ne to je Naypyitaw (čti Najpidó).

Hlavní městem Barmy je oficiálně od roku 2005 a je stále ve výstavbě - má být dokončeno v roce 2012 i když v Yangonu stále zůstávají důležité úřady. Bylo vystavěno údajně na doporučení hvězdáře ve vládě, který podle hvězd zjistil,že Yangon nestojí na vhodném místě a tudíž je třeba vystavět hlavní město jinde. Takto to bylo vysvětleno lidem a jak se řekne,že to tak chtějí hvězdy , nemůže být pochyb :-))) Prostě junta potřebovala někam ulít peníze asi …..Tedy 360 km severně od Yangonu v džungli vystavěla vláda tenhle paskvyl s moderními domy (neumím sim představit,kdo v nich bude bydlet - vlastně umím - poskoci junty a nechybí tu ani obrovská zlatá pagoda. Turistům je sem vstup zapovězen a myslím,že to nikomu ani nevadí, že by sem jeho kroky ani vést nechtěly :-( Tohle už není Barma !!!

Je kolem 2. hodiny, nějak mi to nesedí, protože vím že Najpidó je asi 360 km severně od Yangonu a Bago je od Yangonu asi jen 70 km. Nicméně tohle Najpidó je osvětlené celé i v tuto noční hodinu. Nikde v Barmě se nesvítí a tady to září jako New York !!! Na nádraží tady nás přesunou do jiného vlaku a čekáme tu nekonečné 2 hodiny. Z původního vlaku se musí všechen ten náklad přetahat zase do tohoto !!! Pozoruju jednu ženu,jak hodinu nosí pytle plné zeleniny na hlavě z vlaku do vlaku a smekám před ní. Když se konečně vlak pohne,zjišťujeme,že se z našeho původního „rychlíku“ stal pomalý osobáček, stojící na každé mezi. A je noc,takže prodejci na zastávkách mají na tácech,které s občerstvením nosí na hlavě, ještě zapálenou svíčku,to abychom z okna dobře viděli,co nabízejí ale moc se kšeft nehýbe. Lidi pospávají. No ale teď už jsme na každé zastávce ve střehu a myslíme si,že už musí přijít to Bago přece !!! Podle času by to tak mělo být. Ale to se šeredně mýlíme. Na otázku ,jestli už bude Bago nám kluk řekne že asi za 2 hodiny. No dobře. Za 2 hodiny nám řekne,že asi za hodinu a tak to jde dál a dál. Je už dávno den ,vlak se změnil naprosto neomylně na nákladní,kdy máme v uličce už i nábytek a v policích nad sedačkami není jediné volné místečko,protože jsou plné květáků a jiné zeleniny Vlak se kymácí na kolejích ze strany na stranu a hodně často jedeme terénem,kdy vlak na kolejích doslova skáče jako na lochnesce si připadám. Už se tomu musím smát,nevěřím,že do Baga někdy vůbec dorazíme Ale po neuvěřitelných 29 hodinách jsme v Bagu !!! Místo ve 3:00 ráno jsme na místě v 16:30 odpoledne.!!! Rozloučíme se s našimi spolucestujícími a vystupujeme. Hned na nádraží nás odchytávají rikšáci,ale my víme z LP,že hotel Ananda není daleko. Taky jo,vyjdeme pár schodů a jsme na hlavní třídě,kde je i náš vyhlídnutý hotel. Mají volno a tak se hned ubytujeme a jdeme si zajistit nějaký povoz na zítra. Chceme jet na Kyaiktiyo (Kajčiko) kde se nachází posvátný zlatý kámen . Zajistíme si dodávku na dva dny a jdeme se najíst. Jsme unavené a tak se opravdu těším na postel.

Bago (dříve Pegu). bylo založeno dvěma urozenými bratry Thamalou a Wimalou, kteří se narodili roku 573. Podle legendy jistého dne na malém kopečku odpočíval Buddha a předpověděl, že na tomto místě vznikne město. Další z historických míst v Barmě známé svým ohromným ležícím Buddhou. A také je zde mnišská škola, která prý hostí přes tisíc žáků - však jich také ráno bylo plné město, kdy mniši obcházejí obyvatele města a žádají je o jídlo na celý den, každý má mladé mnichy v úctě a dává jim jídlo. A jak jinak - je zde také spousta pagod. Zde se nachází druhý největší klášter. V Bagu jsou k vidění obří sochy Buddhů

15.11. – Bago
Ráno v 7:30 máme odjezd dodávkou , do které budou přistupovat lidi a jezdí se s ní i na střeše a vzadu na stupínkách stojí dva pomocníci,kteří hlásí řidiči,kdy může předjet a proč ??? Protože se jezdí vpravo a volant je taky na pravé straně. Je to proto,že je tu naprostá většina aut pašovaných ze sousedního Thajska a tam se jezdí vlevo. Takže řidič mnohdy třeba přes náklaďák vůbec nevidí,co si může dovolit. Vyrážíme tedy na místo zvané Pagoda Kyaikhtiyo, (čti Kajčiko) která se nachází přibližně 80 km od Baga a patří k nejnavštěvovanějším turistickým místům. Stojí na pozlaceném balvanu riskantně usazeném na okraji vrcholu v nadmořské výšce 1100 m. Pagoda a svatyně Nat na cestě ze základního tábora k pagodě jsou opředeny mnoha legendami. Existuje také rozšířené přesvědčení, že člověk pokaždé, kdy zdolá vrchol, zvětší své bohatství. Výstupem na vrchol si vyzkoušíte svou odolnost a po jeho dosažení vám bude odměnou radostná nálada. Od října do května je doba poutí. Na horu se odjíždí ze základního tábora Kinpun. Odtud se musí použít otevřený náklaďák, který se normálně používá pro dopravu nahoru do kopce Yathae Hill. Po příjezdu na Yathae Hill je nutné asi hodinu stoupat nahoru na kopec. Lze jej dosáhnout také trekingem ze základního tábora. Pro nesení zavazadel a poutníků, kteří jsou příliš staří nebo slabí, jsou k disposici nosiči .
Jenže jak nabíráme cestou lidi a zase někteří na různých místech vystupují, a my nabíráme slušné zpoždění. Na místo se dostáváme až někdy kolem poledne a tady se musíme dostat na náklaďák, který nás zaveze na místo hodně vysoko v kopcích nad vesničkou a tam odtud teprve pěšky musíme zdolat trasu k pagodě a kameni samotnému. Náklaďák je přistaven,zaplatíme , má na korbě lavice a dokud není zaplněn do posledního místečka,nejede nahoru. JENŽE …. Náklaďák je dávno zaplněn , my tu sedíme ve společnosti houfu mnišek v růžových rouchách a stále se nehýbeme z místa. Už mně bere rapl !!!! Stále nás důležitě přepočítávají,nechápu proč,když už se sem nikdo nevejde !!! Po hodině hlásím,že jestli do 10 vteřin neodjedeme,vystupuju !!! . Neodjeli jsme a já jsem vystoupila!!! Vyhodím vztekle batoh z korby a slezu dolů za procezení nějaké vzteklé poznámky mezi zuby ! Je mi jedno,co si kdo myslí,prostě na to nemám v tuto chvíli už proto,že si dokážu spočítat ten maraton, když máme zase v 16:00 domluveno,že jedeme zpátky. Ája tedy jede nahoru sama a já se jdu projít po okolí s vědomím,že když tedy nevylezu nahoru,zůstávám chudá :-)))
A nemá to chybu. Procházím se kaučukovým lesem v klidu si prohlídnu techniku, jak se kaučuk sbírá, dojdu na překrásné místo , kde teče potůček a je tu jedna obydlená chýše,lítá tu spousta motýlů a nikde nikdo,jen najednou kde vzal,tu se vzal kluk s mačetou. V první chvíli mi zatrne,ale jsem v Barmě,tady se mi nic nestane. Když se míjíme, nevěřícně na mně kouká,co tady asi dělám. Pozdravím ho s úsměvem „mengalabá“ a on se usmívá a pozdrav opětuje. Ještě se za sebou navzájem ohlédneme až si zmizíme za zatáčkou. Je tu božský klid i když příšerné vedro. Nafotím obrovského pavouka velkého jako moje dlaň ,nějaké motýli a jdu pomalu zpátky. Po cestě ve vesničce si dávám studenou Colu a melouna. Když dojdu na stanoviště náklaďáků, dám si tu ledovou kávu a počkám asi ještě hodinu na Áju. Když v tom koukám a Ája tady, úplně běsná. Než je dovezl náklaďák nahoru ,několikrát stál a chladily se gumy ,takže opět zdržení a když se vydala směrem k pagodě v polovině cesty to vzdala,protože jí bylo jasný, že to nemůže stihnout. Vrátila se tedy 1. náklaďákem dolů. Do odjezdu máme ½ hodiny a tak jen proběhneme uličku s obchůdky a už se vydáváme na cestu zpět do Baga. Takže z toho plyne poučení,že toto není výlet na jeden den,ale na dva. !!!!
Do Baga přijíždíme v 19:30 za tmy !! Dojdeme si na jídlo a ráno máme domluvenou motorikšu na pagody , do kláštera Kha Khatwain Kyaung a obří Budhy v Bagu.

16.11. – Bago Ráno na nás už čeká rikšák s průvodcem a domlouváme s ním,kam chceme zavézt. Je to fajn chlápek ,který nás provede všemi místy. Jedeme se podívat na ty obří Buddhy, do pagody Shwe Thalyuang se sochou ležícího Buddhy. Pak navštívíme ještě klášter Kha Khatwain Kyaung, v němž na 1000 mnichů studuje buddhismus, počkáme, až si půjdou pro oběd. Podívaná je to krásná. Ale popravdě řečeno,tady v Bagu jsem na konci svých sil….. už mám Buddhů a pagod až nad hlavu a tihle obří Buddhové mně přivedli normálně už k pláči. Mám pocit,že už se jich nikdy nezbavím Jsem ráda, že v 16: 00 odjíždíme zpět do Yangonu autobusem. Do Yangonu přijedeme navečer , pokusíme se najít nějaký Guest Haus poblíž Sule Pagody, ale je plno a tak se vydáváme do našeho již prověřeného hotelu , ve kterém jsme bydlely,když jsme do Barmy a Yangonu přiletěly. Vracíme se tedy do hotelu Mother Land Inn a doufáme,že budou mít na 2 noci volno. Mají !!! A holky v recepci jsou rády,že nás zase vidí.

17.11. – Yangon
Měly jsme v plánu jít dokoupit nějaké suvenýry do největšího bazaru v Yangonu - Bogyoke Aung San Market - byl ten den zavřený – smůla Tak nejlepším místem,kde nakoupit nějaký suvenýr je Shwedagon Pagoda a vydáváme se tedy k ní. Už víme jak – autobusem. Strávíme tu asi hodinu,nakoupíme,pokoukáme ještě a definitivně se loučíme s tímhle úchvatným místem . Nedaleko je jezero Kandawgyi, kde by měla být Karaweik - betonová replika královské výletní lodi
je to místní atrakce, vládou financovaný velmi drahý projekt… luxusní restaurace. Kolem jezera je krásný park a je to evidentně místo,kde se scházejí milenci, posedávají po zemi v trávě,na lavičkách s roztaženými deštníky ,ne snad proto, že by pršelo,nebo aby se skryli před sluncem,vždyž pod stromy,kterých je tu mnoho je stín, ale proto,aby se skryli se svými polibky před zvědavými pohledy ostatních. Přes jezero vede klikatě dlouhý dřevěný chodník a procházka je tu hezká s výhleden na velkou Shwe . Při západu slunce by se měla krásně odrážet ve vodě,ale nemáme štěstí, zamračilo se. Tak se projdeme a vracíme se pomalu do ulic Yangonu přes Indickou a Muslimskou čtvrť,když tu narazíme na ulici,kde si lidé na chodníku ořezávají maso z nějakých kostí. No to není nic proti tomu,co uvidíme v další ulici !!!! Zíráme na to jako kdyby tu přistáli Marťani!!! Obrovská hromada hovězích kostí, mezi tím kravské hlavy ,hemží se to tady obrovskými masařkami a lidi kolem s nožíky v rukách si obírají z těch kostí to málo, co na nich zbylo. Nevě

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
6
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
23.11.2014 18:03 89.248.248.***
 

Ahoj Mili, díky za velmi užitečný cestopis. Je to pro mě mustr na cestu :-D Odlétám 9.prosince 2014 a ráda bych se zeptala na konkrétnější informace. Můžete mi, prosím, co nejdřív napsat na Pavliska.Z@seznam.cz ? Díky moc, zdraví Pája *:-)

Neregistrovaný uživatel
04.01.2014 01:56 89.176.3.***
 

Nemohla jsem se odtrhnout .... Nadhera... Je to to nejlepší co jsem o Barmě na internetu doposud našla.
Renata

  • Anonym (1)
  • Anonym (3)
amirah 19.02.2011 16:58
 

Asi se budu opakovat, ale je to prostě nááádhera. Těch zážitků co sis sebou dovezla 8-O .... Myslím, že je budeš ještě dlouho vstřebávat ;-) . Krásný povídání, který mě rozesmálo i vedralo slzičky do očí. Přeji Ti ještě spoustu takovýchto krásných cest za poznáním. Já díky tobě prožila krásný odpoledne ;-) .

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Milena 13.02.2011 11:03
 

díky ;-) já jsem ráda,že si uděláte čas a ž e je to i lidem,kteří v Barmě nebyli srozumitzelné :-)

  • Anonym (1)
pepik piras 08.02.2011 13:21
 

;-) nevím co říci,nádherný,mám radost když se někomu něco povede a teď mám velkou radost.Jen tak dál a budu se těšit na další povídání ;-)

  • Anonym (14)
menima 19.01.2011 14:11
 

Opět jsem vše četla jedním dechem!Máš dar,podělit se o zážitky a tvoje psaní je bezkonkurenčně nejlepší!Nic,co se najde v průvodci ale vlastní dojmy a pocity dělají tvoje cestopisy poutavým čtením a za to vše moc děkuji ;-) ;-)
Určitě se ještě několikrát vrátím :-D

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze